Do La Casa Argentina mě kolega A. lákal na šťavnaté jihoamerické steaky už nějakou dobu a tento pátek se výprava konečně uskutečnila. Hned na úvod ovšem musím říct, že jsme restauraci zřejmě nezastihli v takové kondici, jakou A. pamatoval ze svých předchozích tří (úspěšných) návštěv.
Obsluhu jsme si zřejmě rozkmotřili už na počátku, kdy nás k rezervovanému stolu pro šest dorazila pouhá čtveřice. Nepříjemná věc pro obě strany. Nicméně jsme si vybrali aperitiv (část stolu zvolila bílé portské, které nebylo podáváno tak vychlazené jak by se slušelo, M. si objednal caipirinhu) a vrhli se hladově na jídelní lístek. Příjemnou společnost během výběru nám dělala směs zelených a černých oliv jemně ochucených česnekem. Byl jsem jediný, kdo si zároveň s aperitivem objednal rovnou třetinku neperlivé vody, a proto mě trochu překvapilo, že dorazila místo mně F. Ne snad že bych žádal neomylnou obsluhu, ale v podniku této cenové kategorie bych již čekal, že všechno pojede precizně a bez přehmatů.
Z předchozího studia na internetu jsem měl poměrně jasný plán objednat si třísetgramový rumpsteak s opečenou česnekovou bagetou dle doporučení šéfkuchaře. Nakonec jsem si objednal svůj rumpsteak v úpravě medium rare, kolegové kolem stolu volili kombinace rumpsteaků a rib-eye steaků. Původní rozhodnutí objednat si k maso omáčku bernaise jsem na místě přehodnotil ve prospěch nerušeného vychutnání hovězího, později jsem však tváří v tvář třem stům gramů trochu litoval. Předkrmy jsme vynechali, jen M. si objednal svou již osvědčenou gulášovou polévku z argentinského hovězího se zakysanou smetanou. Podle výrazu v jeho tváři při konzumaci všechno zřejmě proběhlo jak mělo :-). K polévce byla servírována ošatka se sympaticky vypadající směsí domácích chlebů.
To už ale přicházel na stůl zlatý hřeb večera – grilované maso. Jeho kvalitě ani textuře se nedalo nic vytknout. Sympatickým detailem bylo použítí řezů okurky ocejchovaných horkým kusem železa dle požadované úpravy. Na mém talíři se tedy skvěly dva kousky s nápisy MEDIUM a RARE. Nevím teď, zda mám připisovat svoje pocity z masa neznalosti stupňů úpravy či maso opravdu bylo až příliš směrem k rare, ale ve srovnání s jinými restauracemi, kde si maso v této úpravě pravidelně objednávám, se mi v LCA zdálo trochu nedodělané. Na překážku to ovšem nebylo, vstupní surovina byla natolik kvalitní, že chuťovému zážitku nic nebránilo ani tak. Česneková bageta byla zcela průměrná, česneková příchuť nepříliš výrazná.
Po hlavním jídle na nás obsluha automaticky zaútočila s dezertními lístky. S kolegou A. jsme zvolili grilované
minibanány (na jídelním lístku na webu jsem je nenašel) podávané se zmrzlinou zajímavě servírovanou ve stylu “nanuk”, M. volil opět již osvědčený grilovaný ananas, který obalovaný v pistáciích vypadal prostě famózně. Grilovaným banány byly obstojné, přiložená zmrzlina za sebou ovšem táhla jakousi pro mě těžko identifikovatelnou neblahou chuťovou stopu. Nepříjemným zážitkem pro všechny stolující byla F-ova objednávka doutníku ke kávě. Obsluha namísto podání pomocné ruky tápajícímu hostu změnila výběr v koncert na téma jak mu to dát “sežrat”.
Závěrečný účet jsme vzhledem k charakteru návštěvy požádali rozpočítat, na což se servírka příliš nadšeně natvářila. Chápu, že to v tomto druhu zařízení možná není zcela běžné, ale přijemnému pocitu z návštěvy to nepřidá. Nakonec však byl vyhotoven rychle a přesně. Celkový dojem z návštěvy byl pro mě ovšem i tak spíše negativní. Maso je nesporně velice kvalitní, ani ostatní jídlo nebylo špatné, ale obsluha a ceny stáčí můj palec spíše směrem dolů.
Celkové hodnocení: 65%
www.lacasaargentina.cz
