Tento blog jsem si původně založil, abych mohl zveřejnit článek, který byl podmínkou pro zápočet z jednoho nejmenovaného předmětu na VŠE Praha. Když už ho ale mám, proč jej nevyužít i k něčemu účelnému. Jak ví ti kdo mě znaj, je mojí velkou láskou jídlo. Už dávno jsem se chtěl podělit o některé amatérské postřehy ze zápasů v kuchyni a návštěv nejrůznějších podniků a jídelen. Využiji tedy příležitost, která se nabízí, a odložím si sem občas nějaký ten kulinářský zápisek.
Abych jen nesepisoval dlouhé řeči kolem, pustím se hned do prvního opravdového spotu. Čím jiným začít než srdeční záležitostí – obchůdkem Pronto Pizza ve Strašnicích na Praze 10. Protože kromě studia informatiky pracuji jako programátor, tvoří pizza nemalou část mé diety. Z tohoto titulu se cítím oprávněn hned na úvod konstatovat, že pizza z tohoto malého nenápadného krámku je široko-daleko nejlepší, jakou seženete. Troufnul bych si dokonce tvrdit, že obtížně hledá konkurenci i v rámci Prahy. Zdejší pizzu mohu s klidným svědomím srovnávat třeba s Pizza Nuova, která je (alespoň v mém okolí) pro mnoho lidí měřítkem kvality italské pizzy – přestože se jedná o zcela nesrovnatelnou kategorii podniku.
Vlastníkem a jediným provozovatelem je zkušený italský pizzař, který se s rodinou přestěhoval do Čech. V nabídce je zhruba třicet druhů pizz, které jsou rozděleny do dvou skupin podle ceny a použitých surovin. Majitel si dobře spočítal, že pizzy vyráběné výhradně z původních italských surovin by byly s ohledem na to, že se jedná v podstatě o stánkový prodej pro většinu zákazníků z finančních důvodů nedostupné. Zároveň ale chtěl nabídnout pravou italskou pizzu, jak má být. Výsledkem je, že si můžete zakoupit jak levnější pizzy z českých surovin, tak dražší, ale o to autentičtější ze surovin italských. V nabídce obloh nechybí artyčoky, tuňák, italská masová roláda, dušená šunka a další.
Oba druhy pizz ale mají jedno společné – skvělou omáčku z drcených rajčat, kvalitní těsto a množství skvělé roztavené mozarelly navrch. „Česká“ pizza o klasickém průměru 25 cm vyjde na 109 Kč s krabicí, zatímco její italská kolegyně atakuje hranici 150 Kč s krabicí. Dva druhy považuji za velice rozumný krok – k běžnému obědu nepotřebuji jistotu, že moje mozarella přijela na stůl přes půl Evropy, ale občas dostanu chuť na pravou italskou quatro formaggi. Pak přijdou originální suroviny rozhodně vhod.
Troufám si tvrdit, že teprve v Prontu si většina lidí uvědomí na jak smutné úrovni je většina českých pizzerií. U mnoha podniků se totiž člověk neubrání dojmu, že jedinou motivací k jejich vzniku byl finanční zisk. Vítejte do světa, kde nenajdete papírově tenké těsto, rajčatovou omáčku z protlaku či kečupu a minimalistické porce sýra. Nevím jestli je to tím, že majitel je cizinec či prostě jen poctivý živnostník, ale ze zdejší pizzy jsem nikdy neměl ošizený dojem. To se rozhodně nedá říct o protější (o kousek levnější) Pizza Mania, která je pravým opakem. Jako příjemný bonus nabízí Pronto doplňkový prodej sýrů (Gran Padano, Asiago), krájeného prosciutta cruda či šálek italského pressa.
Pokud bych byl skutečně nucen něco vytknout, jsou to jen drobnosti. Bohužel neexistuje žádná možnost rozvozu, ani telefonické objednávky. Někdy si ale říkám, že je to tak spíš dobře, protože kdyby Pronto rozvážela, nenutilo by mě k opuštění doupěte už skoro nic :-).
Byla by to celé pohádka se šťastným koncem, kdyby se nám milý pizzař nerozhodl podnik prodat a vyrazit hledat štěstí dál, za velkou louži. Na internetu jsou k dohledání inzeráty nabízející stánek k pronájmu s nemalým odstupným tři a půl na stole v českých. Bohužel bych si opravdu nevsadil, zda bude jakýkoli potenciální český majitel schopen zachovat nastavenou laťku kvality. Byl bych moc rád, kdyby nový provozovatel pokračoval s respektem k pověsti, kterou v okolí Pronto má. Kdyby k tomu přibyl ještě rozvoz a na pizzy se vrátila parmská šunka, nebylo by už co řešit. Obávám se ale, že není příliš důvod k předčasnému optimismu.
Doporučuji vyrazit do Strašnic na kousek italského originálu dokud je možnost!
